Vánoční tradice u nás a ve Skandinávii

Již brzo přijdou nejoblíbenější svátky z celého roku, a to Vánoce. Kromě Ježíška a dárečků se s Vánoci pojí spousta tradic a zvyků. Ale víte kde se vzaly? A jak slaví magické Vánoce na severu a kdo jim nosí dárky? Pojďme to společně prozkoumat!

Tradiční české Vánoce

Vánoční stromeček a jmelí

Vánoční stromeček, jak jej známe, je velmi mladou tradicí. Poprvé se objevil vánoční stromeček počátkem předminulého století, v roce 1812. Ve svém bytě v Praze-Libni jej v salonu nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Ten pozval své přátele herce s manželkami ke štědrovečernímu stolu, které vévodila nazdobená jedle s ozdobami a svíčkami. Ozdobený stromek vzbudil velkou pozornost a již příští Vánoce se objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Na vesnicích se tento zvyk ujal až téměř o sto let později. Do té doby se stromek zavěšoval špičkou dolů nad stůl a byl zdoben jablky, ořechy, perníčky.

Jmelí

„Kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí.“ Jmelí si domů pořizujeme zelené, postříbřené či pozlacené a nejčastěji je zavěšováno nad stůl nebo dveře. Aby přineslo štěstí, má se správně jmelí darovat. Málokdo však ví, že pravé štěstí přinese pouze zelené jmelí, které dostaneme zdarma. Štěstí si totiž nelze koupit a tak se při vánočních návštěvách hodí s sebou snítku přinést.

České vánoční tradice x severské Vánoce

Štědrovečerní večeře s kaprem

Štědrovečerní večeře se smaženým kaprem patří mezi nejmladší vánoční tradice. Kapr se na vánočním stole začal objevovat až na začátku 19. století. Dříve byly ryby spíše vzácností a objevovaly se v zámožných rodinách nebo rybníkářských oblastech. Jedly se především polévky a luštěninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či „pučálka“, což je jídlo z naklíčeného hrachu, se hojně vyskytovali, protože prý zaručovali strávníkům hojnost na celý příští rok. Štědrovečerní večeře také obsahovala houbové omáčky, čočku, „kubu“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Původně se kapr připravoval na černo. Tři dny předem se vařil ve sladké omáčce s perníkem, ořechy a švestkami. Smaženého kapra přinesla až M. D. Rettigová ve své kuchařce. Součástí štědrovečerní večeře se stal v 50. letech 20. století.

Po večeři se krájí jablko. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou hvězdu ze zdravých jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je místo hvězdy křížek, hrozí nejhorší. Osudu jde ovšem pomoci výběrem velkého a zdravého jablka. Stejné je to i s vlašským ořechem. Pokud je jádro dobré, čeká vás zdraví a štěstí.

Prasátko, olovo, skořápky, střevíce

Zlaté prasátko

Tradice, o které se tvrdí, že pokud vydržíte nejíst do štědrovečerní večeře, tak se vám večer zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Příběh zlatého prasátka vznikl pravděpodobně u prastarých pohanů a pojí se se svátkem zimního slunovratu, se symbolikou nadcházející úrody, prosperity.

Lití olova

Tento zvyk údajně pochází ze zemí s původně keltským osídlením. Keltští druidové převzali tajemství věštění od veleknězů z bájné Atlantidy, proto je lití olova vztahováno ke keltské magii vody. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, hádáme, co dotyčného čeká. Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem položenou otázku. Na počátku 20. století se ještě olovo běžně lilo o Vánocích v každé rodině.

Skořápkové lodičky

Vlašské ořechy se rozpůlí a do vyprázdněných polovin skořápek se připevní maličká svíčka. Ořechová lodička se zapálenou svíčkou se vypustí do větší nádoby s vodou. Když vydrží svítit dlouho, čeká vás dlouhý život. Pokud se lodička vydá na volnou vodu, do života vám vstoupí cestování. Zůstala u břehu? Zůstanete doma.

Házení střevíce

Aby svobodná dívka zjistila, jestli se příští rok vdá, ptá se osudu pomocí střevíce hozeného za hlavou. Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále svobodná. Pokud ale bota zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dívku vdavky a odchod od rodičů.

Severské Vánoce

Ve Skandinávii jsou Vánoce velkou událostí a jehličnatý stromek nechybí v žádném domě. Většinou má vyhrazené místo uprostřed pokoje, aby se kolem něj mohlo tančit. Ke stromečku se soustředí veškeré vánoční dění. Vánoční stromečky nechybí ani na náměstí nebo obchodech. Součástí Vánoc jsou i věnce a čtyři svíčky. Pro Dány představují hořící svíčky čtyři symboly – období lidského života: dětství, mládí, dospělost a stáří. Výzdoba stromků příliš barvami nehýří. Nese se v duchu bílé, čirého skla a dřevěných či slaměných doplňků.

Tradice i pro ptáčky

Typická vánoční tradice pro celou Skandinávii je zavěšování ptačích tyčí na stromky vedle domů, takzvaný julkärven. Lidé věří, že pokud ptáci na Vánoce dostanou vlastní snop z dobrého obilí, nebudou jim pak v příští sklizni ničit úrodu, protože nebudou nenasytní.

Štědrovečerní večeře

Na stole nesmí chybět husa, kachna, teplá šunka, vepřová pečeně s červeným zelím, treska s pepřem, ředkvičkou a horkou rýží politou studeným mlékem, pivní či pšeničný chléb a jako dezert sladký rýžový nákyp s mandlí uvnitř. K tomu se také váže tradice hledání mandle. Kdo mandličku ve svém rýžovém nákypu najde, dostane speciální dárek.

Kdo nosí dárky?

Ve Finsku nosí vánoční dárky Ukko. Má dlouhý bílý plnovous a nosí červenou čepici s rolničkou. Oblečen je v červeném kabátě. Doprovázejí ho jeho pomocníci a ochránci – malí veselí mužíčci, kteří mají kabátky s bílou kožešinou. Hodné děti dostanou dárky, ty zlobivě odnese Ukko do ledového království.

V Norsku děti dostávají dárky 24. prosince a nosí je skřítek Nisse, který je oblečený v kalhotách, kožichu a čepici s bílou kožešinkou. Charakteristické jsou pro něj dlouhé bílé vousy a modré oči. S dárky většinou přichází během štědrovečerní večeře, slušností je nabídnout mu sklenku něčeho ostřejšího. A tak je dalším poznávacím znakem mužíčka Nisse červený nos.

Vánoční dárky ve Švédsku nosí malý dědeček jménem Jultombe (nebo Jultomten). Chodí spolu se skřítky Julnissar. Skřítci nejprve zaklepou a pak hodí dárky domů otevřeným oknem. To dalo švédským vánočním dárkům název – julklappa. Slovo klappa totiž znamená švédsky klepání.