Léto pomalu končí a dovolenou máte možná už za sebou. To znamená, že cestování bude žít ve vašich vzpomínkách… A taky to znamená, že je čas naplánovat další výlet 🙂 Jste pro?
Zkoušeli jste si už někdy psát deník? A dokonce cestovatelský? Pokud ano, tak možná souhlasíte, že není nic krásnějšího, když si v něm můžete po nějaké době zalistovat a všechny vzpomínky zase oživit. A když je před vámi nějaká cesta? Asi se shodneme na tom, že si to čekání můžete vylepšit sepisováním plánů a nápadů, co všechno chcete zažít.
Blogerka Tereza z blogu Miss Travel Fairy má za sebou pěkně perné cestovatelské léto, ale už taky začala spřádat plány na příští měsíce. A to se týká naší země i exotických dálek. Aby si to čekání trochu zpříjemnila a mohla si všechno ohledně svých výprav poznačit a zaznamenat, poslali jsme jí cestovatelský deník. Co všechno s ním má Terka v plánu? Deníček jí bude dělat společnost celý rok na jejích cestách a Terka si do něj bude průběžně zaznamenávat, co ji čeká, i co se už událo.
Terezina roční výzva
„Nedávno jsem od Bella Rose obdržela na testování cestovatelský deník s krásnými ilustracemi od umělkyně Anny Bond, která je zakladatelkou úžasné papírenské značky Rifle Paper Co. Vzhledem k tomu, že momentálně na mém stole leží několik diářů, zápisníků a bloků, do kterých zapisuji všechno a nic, velmi jsem uvítala mít jen jeden jediný kousek zaměřený pouze na cestování. Plán je takový, že do něho budu zapisovat veškeré své cesty až do května příštího roku, kdy se vám opět ozvu, a to v podobě dalšího příspěvku na blogu. Podělím se s vámi o to, jak to mé, skoro roční, zaznamenávání probíhalo.
Buďte kreativní!
Deník je lehký, má asi 208 stran a vejde se do každého batůžku. Moc se mi líbí, že na každé dvoustránce má jeden prázdný a jeden linkovaný list, což dává prostor ke kreativitě. Jedinými předtištěnými políčky jsou lokalita a datum cesty. Do deníku se dají vlepit i fotky, letenky, vstupenky, a tím pádem si vlastně můžete vytvořit i takovou vzpomínkovou knihu. Jak jsem už zmiňovala, kreativitě se meze nekladou a vy si ten svůj kousek můžete vyzdobit přesně podle vašeho gusta.
Co k tomu budete potřebovat?
- stylové pero
- barevné fixy, pastelky nebo třeba i kaligrafické pero
- nůžky
- lepidlo
- washi pásky
- nálepky na ozdobení
- kancelářské sponky
Ať je na co se těšit
Já mám momentálně na konec léta naplánovaný víkend v Táboře a na podzim několik dní v Lisabonu, takže jsem si ihned zaznamenala veškeré informace, týkající se letenek a ubytování. Doufám, že v zimě se k tomu přidá i nějaká cesta do teplých krajů a další výlety po Evropských městech, do kterých nejraději vyrážím mimo sezónu. Ceny letenek i ubytování jsou mnohem přívětivější a nemusím se trápit s tak velkými davy turistů jako v létě.
K plánované cestě do Lisabonu jsem si vyhradila hned několik stran. Protože se už nemohu dočkat, hned na tu první jsem si nakreslila takové malé odpočítávadlo s počtem dnů, které zbývají do mé cesty. Na konci každého dne vybarvím jedno políčko a budu doufat, že mi to čekání rychleji uteče.
Zápisník = praktický pomocník
Dalším důležitým zápisem, bez kterého bych se neobešla, je seznam věcí, které si potřebuji vzít s sebou. Původně jsem přemýšlela, že bych si vytvořila hned na začátku jeden univerzální seznam, ale jinak bude vypadat batoh na víkend do Tábora a jinak kufr na tři týdny do Asie. Proto jsem se rozhodla psát seznamy ke každé cestě zvlášť. Chybět by ve vašich zápiscích neměly časy odletů, adresa ubytování a seznam toho, co je potřeba zařídit před cestou samotnou. Snadno se zapomíná třeba na tak důležitou věc, jakou je cestovní pojištění.
Můj to-do list i zápisky z cest
Na další stranu jsem si vytvořila seznam kaváren, restaurací, jídel a míst, která by mi neměla v Lisabonu uniknout. A poslední, třetí stranu jsem zatím nechala volnou. Bude mi sloužit jako místo na poznámky z místa činu. Budu si sem psát jakékoliv postřehy a zajímavosti, které mi poté skvěle poslouží jako inspirace při psaní článků na blog. Pomocí washi pásek si sem po návratu přilepím vstupenky, pohlednice, fotky, prostě cokoliv, na co se váže příjemná vzpomínka… Už se těším až si za pár let vezmu deník do ruky a budu vzpomínat na všechny cesty, které jsem v minulosti podnikla 🙂
Jdete do toho taky?
Zapisovat, zdobit a plánovat se mnou můžete i vy, protože Bella Rose pořádá soutěž právě o tento cestovatelský deník. Stačí, když zde do komentářů napíšete do 16. 9. 2018 (včetně) svůj nejzajímavější zážitek z vašich letošních cest, a pak už jen stačí doufat, že právě ten váš bude zvolen jako vítězný.“
Krásný cestovatelský a kreativní rok vám přeje
Tereza & Petra & Bella Rose
Líbil se vám článek?
Sdílejte ho s přáteli!
10 komentářů
Víkend v Ústí nad Labem – ubytování na vysokoškolských kolejí – 1. poznatek za posledních 15 let se nic nezměnilo – ta bába v kukani je fakt nepříjemná. Jde se do centra – pěšky – poznatek č. 2. – na Míráku vyrostl jakýsi PALÁC ZDAR – do socialistického realismu zapadl skvěle, nemohla jsem uvěřit tomu, že jde o novostavbu. Poznatek č. 3 socky a obchod z drogami se přesunul z Míráku k zastávce u Grandu, stojí se tu fronta na hrabání se v koši! Všichni řidiči MHD jsou nepříjemní, neusmějí se a nemají náladu na vtipy! Potkala jsem tu bývalou spolužačku z vejšky a prošly jsme si pár zajímavých míst, vč. klubu, který zavírá ve 4. – Spousta věcí se za tu dobu změnila, ale ona ne.
Poslední dobou cestuju obalená 2 dětma, takže cestování nic moc. Jen samotná cesta je oříšek – průšvih může být už jen dostat se městkou na nádraží – protože, když už 1 kočárek veze, může Vás řidič odmítnout (takže buď jdete pěšky, nebo čekáte na další). Musím volit cestu vlakem, protože starší syn v autě/autobusu zvrací. Jeli jsme tedy do Chomutova – do ZOO. Cesta cca hoďku, úplně v pohodě, průvodčí milej, dokonce se nabídl, že mi pomůže s kočárkem. ZOO opravdu kousek od zastávky. Ceny všeho jsou příjemnější než ve větších zahradách, u výběhů se tísní méně lidí a součástí je i spousta herních prvků, kde se vydování i ti, kterým na zvířatech zas až tak nesejde:-). Kdyby se mi děti neservaly ve voliéře s ptáky, kde oba naráz chtěli vhodit minci, aby vypadlo žrádlo, mohl to být klidný výlet. Cesta zpátky už byla méně idylická, ve vlaku usnuly a nebyly k probuzení – pak byly protivné a řidič MHD nás nevzal. Ale co, posílilo mě to a za rok do toho jdu znovu – bez kočáru!
Letos jsem procestovala čtyři země stopem, téměř bez peněz (utraceno 40 Euro celkem) a těch zážitků bylo tak mnoho, že se jen těžko vybírá ten nejlepší.
Přece jen bych ale „vypíchla“ jeden, který pro mě byl naprosto parádní.
Při takovémhle cestování se spoléháte na „dobro ostatních a na svou vlastní inteligenci a originalitu. Peníze si vesměs vyděláváte „buskingem“ neboli pouličním uměním, nebo se na jídlo chodíte ptát do fastfoodů, kde jídlo po nějaké době co ho udělají musí vyhodit (Mc, KFC, Subway) Když ale prší a v mekáči Vás odmítnou a vy umíráte hlady musíte vymyslet jiný plán jak se najíst.
Stála jsem v dešti ve francouzském Toulonu s kamarádkou – hladová a lehce zmoklá. Neutuchající slejvák jen podporoval můj hlad a touhu po teplém jídle. V mekáči nás odmítli a tak jsem se rozhlédla kolem a namířila si to na první místo které mi padlo do zorného pole.
Asijské bistro, Hned jak jsme přišla viděla jsem ohromný výběr jídla a v břiše mi začalo kručet. Zeptala, jsem se, zda-li umí někdo anglicky a to už se ke mě hrnul sympatický mladý asijec. Co si dáte? Vysvětlila jsem mu situaci, můj způsob cestování i důvod proč to dělám. Usmál se a zeptal se „tak co si dáte holky?“ Načež jsem pokrčila rameny – naprosto cokoliv. A tak ukazoval. Tohle? a Tohle? a Tohle? a já jen přikyvovala. Když jsem se podívala , jak se taška začíná plnit krabičkami s jídlem, zhrozila jsem se. Musel mi špatně rozmět. Teď po mě budou chtít 30 euro a já nebudu mít na zaplacení. Začínalo mi být nepříjemně. Najednou jsem nevěděla jak z takové trapné situace ven.
V ten moment se s milým úsměvem jeho kolegyně naklonila přes pult a podávala mi ohromnou tašku teplého jídla. Čekala jsem co se bude dít dál. Poděkovala jsem a trochu nejistě tam postávala. Nemáš za co, hezkou cestu zanotoval mladík a já překvapením oněměla ♥
Letosni rok byl jeden z tech klidnejsich, takze jsme cestovali jen do Francie a spis jsme objizdeli Cechy. A prave pri jednom ceskem “cestovani” se mi podarilo zachranit kane. Videla jsem ho lezet u silnice. Tak jsem zastavila a vsimla si, ze ho musela srazit auto, ktere odjelo (byl tam kua narazniku). Po obvolani zachrannych stanic jsem nakonec kane vzala pod deku a odvezla domu, kam si pro nej mel pan prijet. Kdyz jsem ho dala do krabice, tak se chvili vzpamatovaval, a pak se usadil na stromku a po chvili odletel. Byla jsem rada, ze jsem si ho vsimla, a ze ho nesrazilo jeste jine auto. Az tak dobry pocit jsem mela, ze po navratu z materske budu pracovat v zachranne stanici! Kdo rika, ze se musi cestovat daleko za zazitky 🙂
Ja vlastně nevím zda je to nejzajimavější zážitek tohoto léta, ale pro mě je odpočinkový sebepoznávací a nabíjející. Ob rok vyrážíme na Šumavu…miluju ji s rodiči jsme tam byli každou zimu. Mám ji raději v létě kdy vidíte tu přírodu…luční květy sem tam nějaké to větší či menší zvířátko. Tuhle krásu prostě vidím a v vnímám pokaždé. Je to opravdu nádherný kus naší země. Až tento rok na jsem, ale začala vnímat chování lidí. Pronajali jsme si chalupu „na konci světa“ přímo nad námi obora s muflony. Všude naprosté ticho a klid. Všichni milí vstřícní pohodoví nápomocní. Jako by se tu čas zastavil. Nechtělo se mi domů. Po návratu na mě okamžitě padla tíseň. Pokud bych u nás upadla kopnou do mě, přehlédnou mě, překážela bych…oni stále někam spěchají, ženou se, derou za cílem a ani na ty své nejbližší nemají čas. Jedno vím, jednou se odstěhuji na „konec světa“ ?
Nejzajímavější zážitek z cest? Rozhodně to letos byla moje první cesta do Egypta! Začalo to několik dní před odletem, kdy jsem začala řešit praktické i nezbytné záležitosti. Jednou z těch všech nezbytností byl Ercefuryl. A pro jistotu hned dvoje balení. Přeci jen jsem neletěla sama. A jak jinak tahle epizoda mohla dopadnout? Samozřejmě byl Ercefuryl ve správný čas na správném místě a všechno dobře dopadlo. Dokonce jsme si dovolenou užili, aniž bychom většinu času proseděli na hotelovém záchodě.
P S. Pro ty z vás, kteří nevědí, co Ercefuryl je. Jedná se o přípravek, který se užívá k léčbě akutních průjmových onemocnění, obvykle bakteriálního původu.
Letos jsme toho nacestovali s 1,5 roční dcerou opravdu hodně- Pálava, Šumava, Praha, železná ruda nebo třeba chata u lesa v Beskydech. A právě odtud mám nejlepší letní zážitky. Letos to byla už pátá výprava za sebou, jezdím bez manžela jen s dcerkou a další partou. A včem je to tak výjimečné? Chata je bez elektřiny, bez vody (tu si musime vozit) a na záchod chodíme do kadibudky…no někteří do lesa ;)s dcerkou jsem tam byla jiz podruhe a vubec jsem se toho nebála. A stejně tak se nás nebála ani liška, která nás každý den chodila navštěvovat až k ohništi. Za to my jsme měli naděláno, a to nebyla ani agresivní. Jen se tak potulovala. Ale byl to nádherný zážitek. Možná si říkáte, že jsou to obyčejné věci a zážitky, ale v dnešní době ani ne. Zvlášť když mi dcerka malém propadla do kadibudky nebo když jsme děti umývali v lavoru u táboráku… prostě zážitky jedinečné 😉
Milujeme cestování a zrovna tak i naše tři děti, holčičky 2, 4 a 6 let. Léto máme vždy doslova nášlapné výletama, akcema a zážitkama všeho druhu. Naše holky zvládnou 3hodinovy balet se stejným nadšením jako 3 hodinový vyslap po horách. Letos jako skoro každý rok jsme vyrazily na 2 týdny kempovat k moři. Tentokrát do Holandska a Belgie. Frisko je nádherna část Holandska, která nás ucarovala. Zrovna tak jako belgické Brugy.
Největší zážitek byl bezpochyby výlet na ostrov Texel kde jsme mimojine navštívily Ecomare centrum. Je to muzeum, akvárium a chovná stanice v jednom. Zaměřují se na pomoc zraněnych tulenu. A právě na ty jsme měli to štěstí si sáhnout. Bylo to úžasné. Naše 4 léta dcera doslova plakala štěstím, že si tulene pohladila. Rozhodně to byl zlatý hřeb naší dovolené.
Letos poprvé jsme si založily i cestovatelský deník. Každý den se stalo naším příjemným rituálem si sednout a napsat zážitky z předchozího dne, děti dozdobily obrázky a doplnily jsme fotkama vystrihanyma z informacnich letáku. Máme popsany celý blok krásnými vzpomínkami. A blok sám o sobě byl celkem obyčejný tlusci sešit s tvrdým deskám, který jsme ale polepily samolepkami z Bella rose. Stan, gril, žabky a další to vyladili do dokonalosti.
PS: cestovatelský deník nám připravil i druhý nejhezčí moment našich prázdnin. Před odjezdem přijel na návštěvu brácha s manželkou a děti jim podstrcily deník aby nám tam napsaly vzkaz. A napsaly vzkaz opravdu paradni- že čekají miminko. V prosinci budu teta!
?️?️???♥️
Krásný den Lucie, moc děkujeme za krásný komentář, který jsme po dlouhém rozmýšlení vybrali jako výherní ♥ Napište nám, prosím, na email michaela.u@bellarose.cz Vaše kontaktní údaje, ať Vám deník můžeme poslat co nejdříve. Za tým Bella Rose přeji krásný den, Michaela.
Dobrý den, mám radost! Děkuji. Nemůžu se dočkat až si deník prohlídku a hlavně až do něj zdokumentujeme další naší nezapomenutelnou dovolenou.
Preji hezky den
Lucie